5 zpěvů pro smíšený sbor, op. 71 - Novák, Vítězslav

📄

Preview not generated yet

Open PDF ↗

PDF MIDI

Download PDF Download MIDI

Loading player...

⌛ Period → 20th Century ◈ Genre → 4 ♬ Voicing → SATB ¶ Language → Czech

Parts 4

Instruments a cappella

Pages 62

CPDL # 31718

Editor Jan Pallas

Posted 2014-04-18

License CPDL License

¶Lyrics / Text

ZVONY (Karel Pippich-Havelka, 1875-1900) O zvony staré, velebné a zpěvné, svým hlaholem mi zvučte, zvučte zas. To srdce vaše obrněné, pevné, mě tepem svým povznáší v božství jas, já zadumán zřím ku nebeské výši a duše má blíž Bohu dech svůj ztiší, jen zvučte, zvony, zvučte zas a zas! Když zníte vesele, zřím v lepší dobu, však někdy zas váš zádumčivý hlas mně upomínky tká na cestu k hrobu, tam nebudete již mi měřit čas, kde smrt mi v zemi lůžko odestlala, však srdcem kovovým na cestě stmělé těm živým, zvučte dále zas! INTERMEZZO (Bohumil Kratochvíl, 1883-1902) Co krása jest? Krása? V své duši zavřít úsměv, s nímž probouzí se smavé jarní jitro na bezu rozkvetlém v krůpějích rosy, ve zpěvu ptáka, slunci, jež se dívá skrz větve jabloně do rozhoupané sítě, zřít nad hlavou, jak oblaka jdou tichá. Co snění jest? Snění? Kdes bloudit v stínech ticha, jež stéká z bříz jak ve rty ranní úsměv a věsí si v kmen sosnám hebké sítě, jež pavouci si zpředli v šedé jitro. Usednout v mech, kde mír se v duši dívá z trav záchvěvů, mít v očích vláhu rosy. Co touha jest? Touha? V sny vchází, stříbro rosy jí v řasách chvěje se. Jde něma, ticha a roztouženě v neznámo se dívá. V závoji šera hasne její úsměv, jejž ve rty kouzlilo jí snivé jitro. Přec splétá dál své erotické sítě. Co smutek jest, smutek? Do oblak šedé sítě podzimní slunce táhne, kraj plný rosy, po lukách mlhy jdou, z nichž vstane jitro. Zažloutlým listím táhne píseň tichá, v níž vítr lká o růžových ran úsměv. A v temnou vodu olšin řad se dívá. Co píseň jest, píseň? Hvězd výš se v duši dívá a v nitru zvoní ze strun jemné sítě a kane vůně růží, révy úsměv, skřivana trylky, v nichž zní kapky rosy. Jest píseň číše zvuk, je duma tichá, jež mluví v srdci jako v květech jitro. Co láska jest, láska? Je bouř, již budí jitro rozkošnou hrůzou, hvězda, jež se dívá do tmavé noci, zamžená a tichá, tajemný ševel vonných vlasů sítě, violy tón, je kalich plný rosy, je dlouhý sen, je tichý pláč i úsměv. Krása těch zbylých dnů, v kterých